Valerius – úhel pohledu

V očích mi radostně jiskří, když sleduji, jak dobře se moje družka cítí v kruhu mé rodiny. Thalie se směje a se všemi si povídá. U srdce je mi lehko a přeji si, abych mohl tento okamžik navždy zmrazit. Zahledím se na ni.

Přesto se ve mně vaří temnota, když si vzpomenu, že po ní jde ten zlý pátrač. Svírám opěrku svého křesla, až se mi do ní zabořují drápy. Nedovolím, a