„Cassio, je mi to líto, ale takhle je to nejlepší,“ zašeptala Eleanor. Skoro na sobě dokázala cítit tu lítost, kterou k ní chovala.

„Omluv mě,“ řekla Cassia a vyrazila z pokoje dolů k Dariovi.

Cassia uháněla mramorovými chodbami paláce, srdce jí bušilo hlasitěji než ozvěna jejích vlastních kroků a každá promarněná vteřina jako by do jejího odhodlání vrážela dýku. Váha zodpovědnosti jí těžce tlači