Následujícího rána se Cassia probudila ještě před úsvitem. Už měla tušení, jak se to celé vyvine, a upřímně nechtěla po probuzení čelit prázdné posteli.

V hluboké noci se na něj podívala, letmo ho políbila na tvář, kterou k ní byl natočený, a odešla, její kroky byly na tvrdém dřevě sotva slyšet.

Otevřela dveře a snažila se neupozornit stráže. „Myslela jsem, že bys mohla zůstat přes noc.“

„ÍÍÍÍ!!!“