Cassia seděla ve velkolepém salonu, jehož opulence nijak nemírnila její zmatek. Odpolední slunce proudilo vysokými okny a vrhalo hřejivou záři, která se vzhledem k jejímu současnému stavu zdála téměř výsměšná. Svírala hedvábný kapesník, už tak nasáklý jejími slzami. Každé vzlyknutí, které uniklo z jejích rtů, se rozléhalo tichou místností a umocňovalo osamělost, jež hlodala v jejím srdci.

Eleanor