Strach. Přesně to slovo vystihovalo pocit, který Cassii proudil pod kůží. Chtěla, ne, potřebovala se něčeho nebo spíše někoho držet, a všechno to zkazila.

Vběhla do lesa, toho lesa za hradem, ze kterého byla odvlečena už tolikrát, že se to dalo jen stěží považovat za normální, posadila se a hleděla jen na oblohu.

Vzpomínky neustávaly. Snažila se rozptýlit a uniknout vlastním myšlenkám, ale zdálo