Darius a Garrick stáli v dálce, a konečně viděli hrad propastného krále. Opravdu vynikal, uvážíme-li obrovskou prázdnou a opuštěnou říši.

„Už tě někdy tento výhled omrzel, příteli?“ zeptal se Darius, v hlase mu zaznívala melancholie. Jak hleděli na hrad. Byli tu už několikrát.

Garrick se slabě usmál. „Je to úchvatný pohled, vaše Veličenstvo. Připomínka toho, za co bojujeme.“

Darius přikývl, ale je