Chytila se za břicho. „N... ne, je... je pořád tam.“

„Nepředstírej, že ti na tom záleží, Cassio,“ povzdechl si. „Pojďme, je na čase, abychom urazili kus cesty, jestli se chceme do Zahalené říše dostat ještě dnes.“

Cassia byla jako omámená, neschopná slova. Mnohokrát se podívala na své břicho. Ta slova v ní uvízla. Měla na srdci spoustu věcí, ale chyběla jí síla to říct.

Cesta byla napjatá a tichá