Vypadal... zdrceně, jako bych vzala poslední kousek jeho srdce a roztříštila ho o zem.

„Trisi,“ vydechla jsem a udělala krok jeho směrem, ale vůbec nepomáhalo, že mě Thorneovy paže stále pevně svíraly v pase. „Můžu to vysvětlit.“ Zavrtěl hlavou.

„Ne,“ odvětil skrz nucený úsměv, „já jen... přehnal jsem to. Vy dva se bavte, hezký den,“ dodal a zprudka opustil tréninkovou místnost.

„Co je to s tebou?