Pokračoval v celotělových polibcích, jak pomalu sestupoval ze svého vrcholu. ‚Uvědomuje si vůbec, co právě řekl?‘ pomyslela jsem si a zahleděla se kamsi do prázdna.

„Zdá se, že jsme si právě vytvořili dokonalou vzpomínku, co?“ podíval se na mě línýma očima, jelikož byl po našem ‚sezení‘ unavený.

Když jsem tam tak ležela a připadala si jako úplná hlupačka, cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.