Pohled Alarica Thornea

Co nejtišeji jsem za sebou zavřel dveře a zhluboka si povzdechl. „Do prdele,“ ulevil jsem si s vědomím, že už jsem to posral. Věděl jsem, že mě slyšela, když jsem se Gideonovi přiznal ke svým citům k ní. Jak bych také nemohl? Její pohlcující přítomnost mě upozorňovala, že je blízko, a to tiché vyjeknutí, které naplnilo vzduch, když jsem ze sebe vyhrkl slova ‚Miluju Brinu‘, m