Snažila jsem se ze všech sil tvářit se, že mě Alaricovo přespávání ve vedlejším pokoji nijak nezasáhlo, ale zasáhlo.

Bez ohledu na to, jak moc jsem to chtěla ignorovat, zvykla jsem si na teplo, které z něj každou noc vyzařovalo, a na to, jak jsem se k tomuto teplu choulila, nebo alespoň přijímala tolik tepla, kolik jsem jen dokázala.

„Jsem tady.“

„Slyšíš mě, že jo.“

„Jdu si pro tebe.“ Slova nepřes