„Víš...“ začala jsem a vstala ze židle, abych si ho přitáhla blíž. Potřebovala jsem, aby byl nablízku, aby mi neodešel. „...že jsi sobecký?“ dořekla jsem větu, když jsem ho měla v těsné blízkosti.

Otočil se na mě, ale to byl taky jediný způsob, jak mohl dál stát na nohou – musel se o mě opřít, aby udržel rovnováhu.

„Já že jsem sobecký?“ podivil se trochu nevěřícně. Stejně jako v těch několika příp