Bylo ticho, až příliš velké ticho, jako by si nebyl jistý, jestli má dělat, že neslyšel, nebo na mou prosbu odpovědět. Nakonec to vypadalo, že jsem vyhrála, protože si povzdechl.

„tato prosba, o které mluvíte, jak mohu být nápomocen?“ vypadal, jako by svého rozhodnutí už litoval, ale já doufala, že to pochopí.

„potřebuji… jen ještě naposledy. Slibuji, jen naposledy, abych se s ním rozloučila,“ řek