Kovové cinknutí karty z růžového zlata, která dosedla na stůl, místnost vůbec neumlčelo. Miriam zírala na lesklý povrch jen zlomek vteřiny, než se z jejího hrdla vydral drsný, posměšný smích.

„Na koho se tady přesně snažíš hrát tyhle blufy?“ ušklíbla se a píchla pěstěným prstem směrem k malému konferenčnímu stolku. „Proklepli jsme si tvoji minulost odshora dolů. Kdybys měl na nějakém bankovním účtu skutečně sto milionů, vyhodili by tě na ulici jen proto, že si nemůžeš dovolit ubohých tři sta tisíc na zásnubní dar?“

Kaelen zachoval uvolněný postoj a odmítl se přizpůsobit její nepřátelosti. Podíval se na plastové karty vedle své kovové.

„O černých kartách vím všechno,“ pokračovala Miriam a její hlas stoupal do pisklavé výšky. „O ty žádají ty nejbohatší, elitní rodiny. Ale růžové zlato? Vsadím se, že sis tenhle levný podvrh koupil online, jen aby sis zachránil tvář. Není to nic jiného než vtip.“

Kaelen tiše vydechl a trpělivě a v klidu vysvětlil svůj postoj. „Moje karta z růžového zlata je exkluzivní limitovaná edice, kterou vydává přímo mezinárodní banka. Na celém světě existuje přesně devětadevadesát takových karet. Nedávají se do ruky každému, kdo má těžkou peněženku; dávají se do rukou příslušníkům královských rodin a světovým vůdcům. Je to symbol společenského postavení.“

Gareth ze sebe vydal štěkavý úšklebek. Krokem vpřed si vytáhl napůl vykouřenou cigaretu ze rtů a hodil ji na zem. Podpatkem své kožené boty na ni šlápl a zašlapal tabák do podlahy, jako by drtil samotného Kaelena.

„To je snůška nesmyslů!“ odplivl si Gareth, tvář rudou vzteky. „Hluboký symbol konečné identity? Vlastněný pouze královskými rodinami? Tak nám řekni, ty divoký spratku. Které země váženým princem vlastně jsi?“

Kaelen přimhouřil oči. Vysvětlovat jim složitosti svého skrytého impéria byla naprostá ztráta slov. Zvažoval, že rychle zavolá Dorianovi a nařídí svým podřízeným, aby do bytu doručili milion v tvrdé hotovosti. Kdyby na podlahu navršili hromady bankovek, hmatatelně by to dokázalo jeho postavení a natrvalo jim to zavřelo ústa.

Právě když Kaelen sahal do kapsy pro telefon, těžkou patovou situaci prolomilo ostré cvaknutí odemykajících se vchodových dveří. Elena rozrazila dveře a vtrhla dovnitř. Když vstřebala tu napjatou scénu, mírně se jí dmula hruď.

„Tati? Mami? Proč jste oba tady?“ zeptala se a její doširoka otevřené oči těkaly mezi zamračeným starším párem a Kaelenem. Dusivé napětí v obývacím pokoji bylo hmatatelné a viselo nad nimi jako temný bouřkový mrak.

Když si Elena uvědomila, že její rodiče jsou na pokraji výbuchu, rychle zasáhla. Postavila se přímo před Kaelena, aby ho ochránila před jejich nepřátelstvím. Po krku jí vystoupal hluboký, nápadný rudý ruměnec a zbarvil jí tváře hlubokými rozpaky.

„Mami, Kaelen a já se doopravdy milujeme,“ prosila Elena třesoucím se, ale odhodlaným hlasem. „Je čestný a chová se ke mně hezky. Prosím, přestaňte s tím. Neposlouchejte ty fámy zvenčí.“

Miriam z té romantické obhajoby neuvěřila ani slovu. Oči se jí zúžily do nebezpečných štěrbin. Vrhla se kupředu, chytila dceru za paži ve svěrákovém úchopu a táhla ji přímo do ložnice.

„Mami! Co to děláš?“ protestovala Elena a klopýtala, jak ji matka vlekla krátkou chodbou.

Miriam neodpověděla, dokud Elenu nestrčila do ložnice a nezabouchla za ní dřevěné dveře, čímž odřízla Kaelena a Garetha. Otočila se a zahnala dceru do kouta.

„Leno, řekni mi hned teď pravdu,“ dožadovala se Miriam strohým a nemilosrdným tónem. „Jsi s ním tajně těhotná?“

Eleně spadla čelist. Naprostá absurdita té otázky ji zasáhla jako fyzická rána. Tvář jí hořela jako oheň.

„M-mami, opravdu ti připadám jako takhle nezodpovědný člověk?“ vykoktala divoce, myšlenky se jí honily hlavou. Rychle odvrátila hlavu, neschopná čelit matčinu pronikavému pohledu. Potřebovala chvilku klidu, aby se na tak trapný a nepodložený rozhovor psychicky připravila.

Když však Miriam viděla, jak se její obvykle vyrovnaná, výmluvná dcera náhle zadrhává a vyhýbá očnímu kontaktu, vyslalo to do ní šokovou vlnu. To krátké zaváhání si špatně vyložila. Ty divoké rodinné zvěsti musely být pravdivé. Elena pošetile zničila své prestižní šance u bohaté rodiny, jakou byli Blakelyovi, jednoduše proto, že už čekala dítě s nějakým žebrákem.

„To je hrozné! Můj bože, to je hrozné!“ zasténala Miriam. Těžce si povzdechla, ramena se jí propadla a ona se své zuřivé obrany vzdala. Škoda už byla nevratně napáchána.

Aniž by své zmatené dceři věnovala další slovo, Miriam nakráčela zpět do obývacího pokoje. Ignorovala tři bankovní karty ležící na vyleštěném povrchu konferenčního stolku, dupla si přímo ke Kaelenovi a narušila jeho osobní prostor.

Zvedla třesoucí se prst, namířila ho přímo na jeho tvář a hrozivě ho varovala. „Spratku, jestli ještě někdy uvidím, že mojí Leně byť jen trochu ublížíš, s manželem tě nenecháme na pokoji. Zničíme tě, i kdybychom kvůli tomu měli obětovat vlastní životy. Rozumíš mi? Manželi, jdeme!“

Než Kaelen vůbec stačil otevřít ústa, aby vstřebal ten náhlý, rušivý přechod od výsměchu ke smrtelnému, ochranitelskému varování, Miriam se otočila na podpatku. Popadla zmateného Garetha za límec jeho saka, ignorovala jeho protesty a táhla ho přímo ven z vchodových dveří. Těžké dveře se za nimi s dunivým bouchnutím zabouchly, až to otřáslo rámy na zdi.

O několik okamžiků později Elena konečně našla ztracenou rovnováhu. Zhluboka se nadechla a vyšla z ložnice připravená čelit krutému výslechu. Místo toho našla obývací pokoj tichý a prázdný, s výjimkou Kaelena, který stál u gauče.

„Kde jsou moji rodiče?“ zeptala se a zmateně mrkala, jak se rozhlížela po prázdném prostoru.

Kaelen si strčil ruce do kapes a zaznamenal rychlý odchod její matky. Byl na její efektivní metodu zvědavý. „Odešli. Co přesně jsi mamince řekla? Vyšla ven, dala mi přísné varování a prostě tvého tátu odvedla. Jo, a ani si nevzali zpátky ty bankovní karty.“

Eleniny oči se rozšířily hrůzou, když si to uvědomila. „Ale ne! Pochopila moje slova špatně?“ vyjekla a její bledou tvář zalila panika.

Vrhla se ke konferenčnímu stolku a spěšně shrábla všechny tři bankovní karty, její prsty se třásly o hladký plast a studený kov. Kaelen jasně viděl, jak sebrala jeho vzácnou podřízenou kartu z růžového zlata – na které leželo závratných sto milionů – spolu se skrovnými úsporami jejích rodičů. Udělal krok vpřed, ale úmyslně se rozhodl ji nezastavovat. Sledoval, jak freneticky sbírá ty věci, s tím, že její těžce pracující, zoufalí rodiče si ten obrovský finanční dar stejně zaslouží. Ať si to nechají, pomyslel si. Elena na něj nevrhla jediný zpětný pohled, otevřela dveře a zoufale se vyřítila ven.

Dole v chabě osvětlené garáži si Gareth vytrhl límec z manželčina sevření. Byl hluboce naštvaný a zmatený. „Miriam, co to s tebou k čertu je? Proč jsi najednou ten strašný vztah schválila?“

Miriam se zastavila vedle jejich skromného sedanu. „Naše dcera je těhotná. Co jiného nám zbývá, než souhlasit?“ zeptala se bezmocně a v unavených očích se jí hromadily slzy frustrace.

Gareth ztuhl, když se mu ta těžká slova dostala pod kůži. V hrudi mu vzplanula zuřivost. Tento ostudný čin nenapravitelně zničil jejich jedinou zlatou šanci spojit se s váženou rodinou Blakelyových. Blakelyovi by nikdy nepřijali ženu nosící dítě jiného muže.

„Ona udělala co?!“ zařval Gareth. „Hned se tam nahoru vrátím a udělím jí lekci!“ Otočil se na podpatku, připraven nakráčet přímo zpátky nahoru a Elenu fyzicky potrestat.

Miriamin smutný výraz zmizel a okamžitě se změnil v ledový chlad. Vstoupila mu do cesty a zablokovala ho. „Zadrž! Svoji impulzivní povahu má přímo po tobě. Kdybych byla víc chladnokrevná a tehdy tě odmítla, nežila bych teď tak těžký, ubohý život, jaký žiju teď.“

Pokárán touto ostrou, bolestivou připomínkou jejich vlastní kontroverzní minulosti, Garethův hněv vyprchal. Zlomeně sklonil hlavu v porážce, veškerá bojovnost se z něj vytratila. Jemně přitáhl Miriam ke dveřím spolujezdce, pomohl jí dovnitř a sedl si za volant. Motor naskočil a on s autem rychle odjel od bytového komplexu.

V době, kdy zadýchaná Elena konečně dorazila do vstupní haly v přízemí a vtrhla těžkými skleněnými dveřmi do chladného nočního vzduchu, už červená zadní světla jejich sedanu mizela v temné ulici. Byli už dávno pryč, pohlceni městským provozem. Pevně si tiskla všechny tři bankovní karty k hrudi a zatínala zuby. Okamžitě se otočila a rozběhla se k betonové rampě podzemní garáže, odhodlána vzít si vlastní auto a pustit se do zoufalého pronásledování.