Freyin úhel pohledu:

Dusivá tíha mi svírala hruď a stahovala mé vědomí do temnoty. Bojovala jsem s tím těžkým tahem, víčka jsem měla slepená, jako by k sobě byla sešitá. Končetiny jsem měla jako z olova, které se noří do mokrého bláta. V uších se mi rozléhalo rytmické pípání srdečního monitoru a proráželo kalnou mlhu v mém mozku. Pak jemný, známý hlas zaplašil stíny, když v tom tichu znovu a znovu