A vskutku, roky bolesti mi vhrkly do očí.

A já ji nenáviděla za to, že to viděla.

Za to, že to poznala, že se tím živila tak, jak to dělala vždycky.

Ale nedopřeju jí to vítězství.

Tak jsem se usmála. Rty se mi roztáhly do pomalého širokého úsměvu. V očích jsem měla slzy, ale křenila jsem se, a díky tomu jsem si připadala nebezpečná.

A nechala jsem svá vlastní slova říznout stejně hluboko.

"Máš pra