Stíny byly špatně.

Příliš dlouhé.

Příliš hlasité.

Příliš živé.

Selah běžela, bosá chodidla jí dřela o studenou kamennou podlahu chodby, která nepatřila k žádnému křídlu hradu, které by poznávala. Pochodně lemující stěny divoce plápolaly a vrhaly na popraskané zdi zdeformované tvary. Dech z ní unikal v ostrých, zpanikařených trhnutích, každé z nich se sráželo ve vzduchu jako v zimě – jenže zima neb