Nemohla jsem spát.

Pokaždé, když jsem zavřela oči, pronásledovala mě záře toho okvětního lístku – to teplo, ten šepot, Dariusův hněv, jeho chladné oči varující mě, ať se nepřibližuji. Způsob, jakým přede mnou najednou couvl, zanechal v mé hrudi svíravou hořkost. Byla jsem zvyklá na to, že mě lidé opouštějí, ale tohle… tohle bolelo jinak.

Neklidná jsem na sebe natáhla cvičební úbor – prostou černou