V očích se mu zablesklo něco pobaveného a nejasně vlčího, když si mě prohlížel, jako by se mě už snažil rozebrat na kousky, aniž by potřeboval jméno.

Protočila jsem oči. „Co je?“

„Nic.“ Opřel se o strom a překřížil paže. „Jen se snažím uhodnout, co jsi zač.“

„Hmm, tak já ti to usnadním. Jsem palácová služebná.“

„Mm.“ Koutky úst mu cukly nahoru. „A já jsem měsíční bohyně.“

Zamrkala jsem na něj. „Ty