Její výraz se změnil. Pomalu mrkla a pak se usmála.

„Samozřejmě že ne,“ řekla. „Kdysi jsem Daria milovala. Nebo jsem si to aspoň myslela. Ale v okamžiku, kdy jsem spatřila tu zrůdu… utekla jsem. Určitě jsi četla můj deník, nejsem žádná spasitelka, jsem zbabělec.“

V jejím hlase nebyla žádná hořkost. Jen starý smutek, časem ztenčený na kost.

„Utekla jsem jako vyděšené malé kotě. A když mě přitáhli z