Pohled Selah

Zamračila jsem se, když jsem u svých dveří uviděla ten stín. Rýsoval se tam o vteřinu déle, než by bylo zdrávo, dost na to, aby mě přiměl svraštit obočí a přemýšlet, kdo mohl do mého pokoje přijít takhle pozdě.

Žádné přecházení. Žádné klepání. Prostě tam jen byl. Vyděsilo mě to, ale nemohla jsem to ignorovat, a tak jsem se odvážně vydala ke dveřím.

V tu chvíli se stín pohnul a já dveř