Do chodby prosakoval kouř, hustý a nízko se držící, plížil se po kamenné podlaze, jako by měl svou vlastní váhu.

Odkudsi zvenčí se rozléhal křik – ostrý,

zpanikařený, příliš mnoho hlasů najednou na to, aby jim bylo rozumět. Selah utíkala, bosé nohy pleskaly o studený kámen, ale svět jí připadal příliš velký. Stěny se tyčily vysoko, příliš vysoko. Její nohy byly příliš krátké a nemotorné – s náma