Neodpověděl. Místo toho zvedl ruku a jeho prsty se mi lehce jako duch otřely o tvář, tak zlehka, že jsem si to možná jen představovala. Kočár se zhoupl, což nás sblížilo, a na chvíli... jen na chvíli – jsem si myslela, že mě políbí.

Vzpomínka na balkon mezi námi visela jako nabitý drát.

V hlavě mi stále běželo, jak měl ruce na mé kůži, ústa na mém krku a jak mě pouhým dotekem donutil rozpadnout se