„Nejsem zraněná,“ řekla jsem.

„Ale jsi,“ odvětila jemně. „Jen ne tak, jak bych mohla sešít.“

Zírala jsem na okno. Sklo se jednou, dvakrát zachvělo a pak se uklidnilo. „Chybí ti někdy... něco?“

„Chybí mi ta moje verze, která si myslela, že pravidla mají smysl,“ řekla. „Ale ta je mrtvá, a já ne.“

„To je pro tebe dobře,“ řekla jsem.

„Je to dobře pro nás obě,“ odvětila.

S tím jsme dál seděly. Nebyly j