Služebnictvo tomu říkalo „pokoj pro hosty“, ale byl větší než dům, ve kterém jsem vyrostla. Hluboké koberce. Závěsy tak těžké, že by dokázaly udusit i bouři. Postel jako oblak přišitý k rámu z vyřezávaného zlata. Ten druh pokoje, ve kterém smutek působil neslušně.

Zavřela jsem dveře a opřela se čelem o dřevo, dokud se svět nepřestal kymácet.

Dýchej. Pak se zhruť.

Došla jsem až k umyvadlu.

První vz