Oči měl těžké. Sklopené. Skrývalo se v nich tolik emocí, jež, jak se zdálo, drželo na uzdě jen tenoučké vlákno.

Měl toho na sobě tolik a já mu ještě přidala.

Ale na druhou stranu... já... on... Polkla jsem. Nebyla to tak úplně moje vina.

Ta myšlenka působila chabě i ve chvíli, kdy jsem se jí snažila chytit. Jako něco, co jsem si namlouvala, protože ta druhá možnost byla příliš strašná na to, abych