Stála jsem u okna, nepřítomně zírala ven a slova Rosalyn mi stále zněla v uších.

Při zaklepání na dveře jsem sebou trhla.

"Dále," řekla jsem a ani se neotočila.

Dveře se otevřely. Přes práh přešly kroky. Věděla jsem, že nejsou Gaelovy, chyběl jim ten spěch, který jeho kroky vždycky provázel.

Když jsem se konečně otočila, stál ve dveřích Darius. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst.

"Teď bys neměla b