Sienna Adlerová:

Usadila jsem se na zadní sedadlo auta; nedokázala jsem se přimět, abych si sedla vedle Kaelena na místo spolujezdce. Stále jsem se vzpamatovávala z toho, jak mi zkazil můj velký den, a ještě jsem se ani nestihla pořádně sebrat. Prostě jsem tam seděla jako socha a hleděla z okna. Občas se mi do očí nahrnuly slzy a já potáhla, ale kdykoli se můj syn ohlédl, aby mě zkontroloval, donu