Sienna Adler:

„Jak se teď cítíš?“ zeptal se Dan a posadil se vedle mě na pohovku. Trvalo mi hodiny, než jsem si vůbec otřela oči a přestala plakat.

„Není mi dobře. Nemůžu uvěřit, že je pryč. To není fér, Dane,“ začala jsem znovu plakat, jako bych před chvílí nepřestala vzlykat.

„Mám pocit, že je to moje chyba, že jsem jí včera večer nezabránil opustit můj dům,“ povzdechl si Dan se svěšenou hlavou