Kaelen:

„Áh!“ zasténal jsem, když jsem rozbil malé okénko a podařilo se mi chňapnout po bylině, kterou mi podával král tuláků. Ruce jsem měl od rozbitého skla celé od krve.

Když jsem si vložil bylinu pod jazyk, pocítil jsem příval energie, jaký jsem už celé dny nezažil. Připadalo mi to neskutečné, a přitom až neuvěřitelně reálné.

„Jsi tady?“ Posadil jsem se a čekal, až se můj vlk probudí. Přitom j