„Tvé dítě, to vůbec nemuselo zemřít,“ zamumlala Lila tiše a naklonila se ještě blíž. Její psychopatický úsměv se roztáhl a odkapávalo z něj jedovaté potěšení.

Tato konkrétní slova zasáhla Klářino křehké tělo jako fyzická rána a vyslala jejím organismem masivní šokovou vlnu nevolnosti. Do její mysli se zlomyslně zarylo děsivé, košmarovité uvědomění a nechalo ji lapat po dechu, který ne a ne přijít.