Eleanor však nechávala oči pevně zavřené. Zdálo se, že uvízla v sevření noční můry, nesrozumitelně mumlala.

Declan jemně sevřel Eleanor ruku a tiše ji utěšoval: "To je v pořádku, babičko. Jsem přímo tady. Nemusíš se bát."

Eleanor jako by něco vycítila. Najednou popadla Declana za zápěstí, zvýšila hlas a vykřikla: "Claro... Ne... Mě... Umřít..." Slova se jí drala z úst a zdálo se, že ta věta zní: "