Ta slova nebyla nabídkou, jen chladným rozkazem. Clařiny oči se šokem rozšířily, ruka jí instinktivně vyletěla, aby si ochránila břicho, a podezřívavě si ho měřila. "Kdo jsi, abys rozhodoval o tom, co se stane s tímto dítětem? Už jsi mi život zničil dost! Copak jsem si kvůli tobě nevytrpěla víc než dost?" Její hlas se s každou otázkou zvyšoval, možná byl až příliš hlasitý. Muselo to podráždit ránu