Clara a Lila byly jako noc a den. Kdyby Declan chtěl, aby Clara prosila, zatlačil by na někoho, na kom jí záleží. Ale Lila? Ta by se zhroutila při prvním náznaku tlaku a veškerá důstojnost by letěla oknem. V porovnání s Clarou zkrátka nehrála stejnou ligu.

"Declane, prosím," vyrazila ze sebe Lila s pláčem a do očí se jí hrnuly slzy, když k němu vzhlédla. "Vím, že jsem to zkazila. Neodstrkuj mě."

P