Declan právě otevřel dveře, když dovnitř za ním někdo vešel.

„Declane.“ Stella za ním žalostně stála. Její hlas byl tichý, slabý a bezmocný.

„Proč neodpočíváš?“ zamračil se Declan, když Stellu uviděl.

Stellino tělo se zavrávoralo. „Díváš se na mě spatra? Omlouvám se. Chtěla jsem ti pomoct. Ale málem jsem způsobila problémy.“

„Ne.“ Declan zavrtěl hlavou. „Jsem rád už jen za to, že jsi ochotná mi po