Někdo křičel a ten hlas patřil bezpochyby Biance.

Vivian se tam podívala a uviděla Biancu, jak k ní běží, ruku vykloubenou v podivném úhlu. "Ne, ne! Nezdvihejte to! Dítě spadlo na druhou stranu!"

Po tváři, která byla bledá jako stěna, se jí koulely slzy a zoufale kroutila hlavou.

Byla na pokraji zhroucení.

Všichni kolem nich úlekem zbledli.

Když Vivian viděla Biancu v takovém stavu, poskočilo jí s