‚Medvěd? Nebo člověk?‘ hádala Vivian, když uslyšela, že šustění nabírá na intenzitě.

V mrknutí oka to bylo těsně za ní. Zátylek jí zničehonic zasáhl závan větru. Vivian v jediném okamžiku sklonila hlavu a chytila ruku, která se po ní natahovala.

Sehnula se a podklouzla pod loktem toho druhého, připravená přehodit si tu osobu přes rameno.

„To jsem já!“ ozval se najednou hluboký hlas a na rameno jí