"Declane, mám strašný strach. Ten had byl tak děsivý. Nejvíc na světě se bojím hadů," plakala Nadia, celá se třásla a choulila se v Declanově náruči.

Vivian tu scénu beze slova sledovala a myslela si: ‚Odkud by se na tak široké, otevřené cestě vzal had?

Takové lži by uvěřil jedině Declan.‘

S tou myšlenkou rychle odvrátila hlavu a vrátila se ke sběru kávy.

Když na to pomyslela, rychle odvrátila hla