Pohled Dona.

Hladký kov mého telefonu mi vyklouzl ze sevření. Chytil jsem ho ve vzduchu těsně předtím, než dopadl na leštěnou letištní dlažbu, a v hrudi mi vzplanul záblesk podráždění. Pohlédl jsem dolů, připraven odbýt to neopatrné dítě, které mi právě narazilo do nohou. Místo toho se mi z plic vytratil vzduch.

Na zemi seděl malý chlapec a zíral na mě. Otevřel pusu a jeho malé obočí se svraštilo,