Pohled Vivienne.

Když jsme se krčili ve slabě osvětleném skladu, přes tenké stěny k nám pronikaly tlumené zvuky chaosu a střelby. Srdce mi bušilo v hrudi, každý úder odrážel hrůzu, která mě pohlcovala. Pevně jsem svírala Lea a Miu ve snaze udržet je co nejklidnější. Jejich drobná tělíčka se o mě chvěla, jejich doširoka rozevřené oči odrážely strach, který jsem cítila i já, ale zoufale se ho snažil