Pohled Dona.

Alkohol mě pálil v hrdle a utápěl můj hněv ve vlně otupělosti. Ať už jsem ale vypil sebevíc, nemohl jsem se zbavit toho obrazu Vivienne s Declanem – jak se usmívá, jak se směje, jak se dotýká jeho paže tak, jako se dotýkala té mojí. Stačilo to, aby to z kohokoli udělalo blázna.

„Další,“ štěkl jsem na barmana a polykal u toho slabiky. Podíval se na mě obezřetně, ale hodil jsem na pult