Pohled Vivienne

Seděla jsem u svého stolu a zírala prázdně na obrazovku před sebou. E-maily se mi slévaly dohromady, slova se rozostřovala a zase zaostřovala, jak má mysl bloudila k jedinému místu, kterému jsem se od včerejšího rána snažila vyhnout. K Donovi.

Neuplynulo ani dvacet čtyři hodin, ale vzpomínka na něj ve mně stále zůstávala jako stín, kterého jsem se nedokázala zbavit. Prsty se mi vzn