Pohled Vivienne.

Provazy se mi zařezávaly do zápěstí a tělem mi projížděla tupá bolest, jak jsem se na židli nepohodlně ošívala. Každý nádech byl jako dřina, každý mě stahoval hlouběji do téhle propasti vyčerpání. Ruce jsem měla necitlivé, nohy ztuhlé z toho, jak jsem byla k té bohem opuštěné židli přivázaná celé hodiny... ne, dny. Už jsem to přestala počítat. Dva? Možná tři. Teď už to byla jen šm