Pohled Donovana.

Stál jsem u postele Vivienne a zrak upíral na její křehkou postavu. Ležela tam v bezvědomí, tvář bledou a samou modřinu, rty popraskané a suché. Sotva jsem ji poznával. Vypadala jako stín té ženy, kterou jsem kdysi znal... kdysi plné života, tvrdohlavé a plné ohně. Teď byla zlomená, zbitá po těch hrůzách, které musela prožít.

Zatnul jsem pěsti, pod kůží mi vřela zuřivost, ale potl