Pohled Donovana.

Stál jsem tam, jako přimrazený, ruka svírala kliku dveří, když jsem vešel, a byli tam oni... Declan, svírající Vivienne, jako by byla tou nejkřehčí věcí na světě. Obličej měla zabořený do jeho hrudi, jeho paže se kolem ní ochranitelsky ovíjely. Políbil ji na temeno hlavy a zašeptal něco tichého, něco, co jsem nemohl slyšet. Ale nepotřeboval jsem to slyšet. Cítil jsem tu tíhu.

Bylo