Pohled Vivienne.

Když jsem vedla Lea po schodech nahoru do našeho hotelového apartmá a držela jeho malou ruku ve své, zaplavila mě vlna úlevy. Vzhlédl ke dveřím s drobným, pyšným úsměvem, jako by tíha tohoto okamžiku něco znamenala i pro něj. Po dnech strávených v nemocnici působil návrat, ačkoli ještě ne přímo domů, jako požehnání. Leova operace byla za námi a do tváří se mu začínal vracet náznak