Pohled Dona.

Nemocnice páchla dezinfekcí a zoufalstvím, vůní, kterou jsem nenáviděl, ale ze které nebylo úniku. Mé kroky byly rychlé, mysl mi vířila, zatímco jsem procházel strohými bílými chodbami. Pokoj 307. Tam prý Dominic byl. Když jsem rozrazil dveře, pohled na něj mě zasáhl jako rozjetý vlak.

Ležel tam, sotva k poznání, obličej oteklý a plný podlitin v odstínech fialové a červené. Pravé oko