Pohled Vivienne.

Křupání štěrku pod něčími botami ve mně vyvolalo nával strachu. Hruď se mi stáhla, když jsem křečovitě sevřela kabát ve snaze ubránit se třesu. Vítr teď působil chladněji a ostře se mi zařezával do kůže. Ze stromů se vynořil stín a do slabého světla reflektorů mého auta vstoupila postava.

Měl na sobě masku. Černou, bez rysů a děsivou.

„Jsi sama?“ zeptal se muž tlumeným, hlubokým h