Pohled Dona

Hodiny na palubní desce ukazovaly 23:47, ale měl jsem pocit, jako by se čas úplně zastavil. Ruce jsem sevřel na volantu pevněji a vrhl pohled na mobil ležící na sedadle spolujezdce. Na displeji svítilo Viviennino jméno, v telefonu to stále vyzvánělo, ale nikdo to nebral. Bylo to tak celou uplynulou hodinu. Zazvonění za zazvoněním a nic.

„Zvedni to, sakra,“ zamumlal jsem si pod vousy a