Pohled Declana.

Podnos se se zaskřípěním posunul po kovu, ten pronikavý zvuk se rozléhal celým vězeňským blokem jako škrábání nehtů po tabuli. Žaludek se mi sevřel, zčásti hladem, zčásti odporem. Dva týdny v téhle pekelné díře a už jsem toho měl plné zuby. Jídlo nestálo ani za to, aby se mu říkalo jídlo, ale hlad na standardy nehleděl. Prohlédl jsem si tu ubohou napodobeninu oběda: rozvařená rýže,